Jaké to je, mít dvojče :)

V pátek jsem se byla se svojí sestrou projít do města. Sestra vzala kočár se svým týdenním synkem a já štěndo. Ale protože jsem velice, ale velice pyšná sestra, kočár jsem měla já a pejska ona. Celou cestu nás zastavovali naši známí a pořád mi gratulovali ke krásnému synovi a sestře k roztomilému pejskovi. Je nám skoro 24 a pořád je to stejné jako když jsme byly malé :))

Už od porodu bylo jasné, že budeme něco extra. Narodily jsme se o týden déle než byl druhý termín porodu. Nemusím snad ani říkat, že to v té době bylo docela zajímavé a všichni se na nás chodili koukat. Před  našim prvním rokem jsme se naučily chodit a pokaždé když nás usadili do kočárku jsme z něho vysely a brečely, že chceme ťapat.

Jak jsme rostly, vymyslely jsme si svoji vlastní řeč a tou jsme na sebe pokaždé mluvily, když jsme se nudily v postýlce. Nikdo prý nechápal, jak jsme mohly být tak ukecané. Mimochodem nám to zůstalo až do dnes. 

Ve škole nastalo to pravé peklo, především pro učitele. Na prvním stupni jsme si byly hodně podobné a každý si nás pletl klidně i třikrát za den. To je dosti velká výhoda. Věřte mi. Druhý stupeň a střední školu jsme každá dělala někde jinde a hodně jsme trpěly. Docela se nám stýskalo, protože do té doby jsme nebyly bez sebe maximálně jeden den a teď celý týden. Děs a hrůza vážení.

Pak se dalo vše zase dohromady a my spolu mohly trávit dostatek času. Jenomže co se nestalo. Drahá sestřička se rozhodla bydlet se svým přítelem a žije tam doteď.

Když čekala první mimčo, byla jsem první, kdo to věděl a já tak prožívala všechny věci s ní, jako bych těhotná byla já sama. Porod jsem obrečela na dálku stejně tak jako když když jsem ho měla poprvé v náručí. Malý je prostě celý moje sestra a je to dokonalé. Klidně bych ho mohla adoptovat a nikdo by nepoznal, že nejsem jeho mamina :D

No a tak jsem teď pyšná teta svému prvnímu synovečkovi a ještě k tomu od mé milované sestry.
Jen na závěr bych dodala, že nejvíce otravné za celý život když máte dvojče je vnímání na obě jména, kdyby náhodou vážně mysleli Vás.

Chtěli jste mít také někdy vlastní dvojče? :)