Nedávno jsem četla článek na usmagazine, ano i já čtu americkou drbárnu, že si další celebrita nechala odstranit tetování svého bývalého přítele. V tom mě napadl tento článek. Přeci skoro každá z nás, možná můžu říci každá z nás udělala něco pro svého již dnes expřítele, čeho lituje a teď jen nevěřícně kroutí hlavou.
No a co myslíte? Vydrželo to? Ani náhodou! Za nějakou dobu jsem byla sama a ze zrcadla se na mě dívala cizí holka s tmavými vlasy, která dělala stejné grimasy jako já. Strašný.
A tak jsem se takhle barvila dál a dál až jsem si na to já i mé okolí zvyklo. Vlastně se mi to začalo i líbit. No prostě jsem si připadala víc sexy. Nebudu chodit kolem horké kaše.
Ale jak člověk stárne, tak se pomalu dostává do fáze, kdy toho nejen lituje, ale chce být zase sám sebou. Nebo aspoň tak se mi to v hlavě zrodilo.
A tak jsem se ze dne na den rozhodla prostě a jednoduše přestat. Nemusím vyprávět, jaké to byly nervy, když se objevily první odrosty. Svrběla mě ruka jako blázen. Ale vydržela jsem! No a jak to bylo dál?
Po několika dalších ,,super " vztazích jsem našla toho pravého, který na mně nic měnit nechce a bere mě takovou jaká jsem. Prostě šílenou.
Teď se mohu pochlubit dvoubarevnými, ale hnědými vlasy a po černé není už ani památka. Můžu tedy být ráda, že jsem si pouze obarvila vlasy a neudělala větší pitominu jako třeba tetování nebo piercing jen z důvodu, že si to někdo žádal.
A jaké byly Vaše naivní činy :))
Ja jsem si kvuli klukovi nechala ostrihat sve 50 cm vlasy uplne nakratko...hloupost..stale toho lituji a i kdyz rostou, uz nejsou takove...
OdpovědětVymazatOno to ale k životu patří a někam nás to posune :))
VymazatKdyž si to čtu, stydím se za svoje rozhodnutí, která jsem udělala a jenom kvůli chlapovi, ale na druhou stranu miluju ten život který teď žiju protože jsem ty rozhodnutí udělala, obarvila jsem si vlasy na červeno a už to tak mám přes 2 roky, nedávno jsem svoje dlouhé vlasy až po zadek ostříhala na mikádo, protože si to přál k narozeninám a taky jsme si pořídili psa, z jeho výchovy jsem měla strach, ale nakonec všechno tohle miluju, ikdyž už spolu nejsme ( po 4 letech) a psa si střídáme.
OdpovědětVymazatÚplně tě chápu.. sice toho lituju, ale kdyby se nestalo co se stalo, asi by člověk byl plně někde jinde. Ale stejně bych si některé podobné věci odpustila :))
VymazatJá s ex přítelem právě pejska měla také, ale po rozchodu jsem měla zákaz za ním jen chodit a teď když se potkáme, je chudák smutný, že ke měn nemůže...
prostě takový je život :)
Ahoj, vzhledem k tomu, že jsi moje odběratelka, mám pro Tebe dárek. Pošlu Ti odkaz na stažení třídílné knihy v PDF, jen bych potřeboval Tvůj mail, abych ti mohla poslat odkaz. Pošleš mi ho prosím na mail roseblogger99@gmail.com Nikde jsem zde totiž Tvůj mail nenašla.
OdpovědětVymazatDěkuju moc :))
VymazatPoslala jsem email zprávou :))
Ach tá detská naivita a viera, že ten vzťah vydrží až do konca života. Ale asi si tým musí prejsť každá. Ja som tiež v dobrej viere, že ma miluje zrušila vzťahy so všetkými kamarátmi a kamarátkami, lebo ma chcel len pre seba vždy a všade. Potom sa mu nepáčil môj účes, tak som sa tiež ostrihala. Potom moja postava, vraj som príliš chudá a tak som začala priberať. Až po troch mesiacoch mi začalo zapínať, že je to len magor manipulátor, a ten vzťah nespeje nikam, akurát do môjho osobného pekla. Rozišli sme sa, bolo to zlé. Ale teraz mám chlapa, pre ktorého som najkrajšia na svete či holohlavá, alebo s vlasmi, či s kilami navyše alebo vychrtnutá, či v pyžame alebo v saténových šatách. A myslím, že o tom je vzťah. Ale, každý si tým asi musíme prejsť, aby sme si potom vážili to šťastie, čo príde :-)
OdpovědětVymazatDěkuju za takový komentá :)
VymazatMáš jenom pravdu, ta dětská naivita je strašná, ale bohužel to patří k životu. Tak to jsem ráda, že ti to včas došlo, stejně jako mně. A teď můžeme být konečně šťastné :))